Jsou příběhy, které v nás nechají nezaměnitelnou stopu, ba co víc, raději bychom je nezažili. Ale na druhou stranu, kdybychom je nezažili, ten člověk by utýral další zvířata. Kdysi jsem od kamarádky slyšela příběh, jak někdo drahého papouška, Aru zelenokřídlou, měl zavřeného celý jeho život ve sklepě. Přišlo mi to jako hloupý žert, něco, co člověk nemůže myslet vážně. Říkám si, proč tak drahého papouška prostě někomu nedarují, vždyť je to jakoby ho neměli, jen by udělali nejen papouška, ale jiného člověka šťastným? Někomu, kdo by si tak velkého papouška přál ale prostě si ho nemůže finančně pořídit? Důvod je poměrně zřejmý, velcí papoušci, zvláště Ary dokáží být velmi hluční, zvláště pokud chováni samostatně a fixují se tak na člověka. A tak jednoduše v luxusním životě nebylo pro papouška místo, tak byl "odklizen". Arové, tak jako většina papoušků jsou společenští tvorové a život ve tmě, bez slunce a především o samotě je pro ně jednoduše týráním, psychické strádání vede většinou k sebepoškozování, škubání vlastního peří, většinou do masa. 

    Je leden, začátek roku, čas bilancování nad rokem minulým. Hlavou nám probíhají příběhy, které nám rok přinesl. Vstupujeme do nového roku, snažíme se myslet na ty šťastné, ale těch je poskrovnu. Většina je smutných, loňský rok byl rekordní počet v příjmu kritických případů. Každý den kolem nás číhá smrt. Když v tom zazvoní telefon. Na druhé straně je, soudě podle hlasu, milá mladá slečna. Po zprvu chaotických informacích se dovídáme o chovu ptáků, o tátovi a jeho tragické smrti a akutní situaci.  Ač počasí pod psa, hned druhý jsme se vypravili 380km do Jižních Čech.

    Na domluvené adrese nás čekala  slečna Marie, ihned jsme šli za ní do domu, chodník lemovala pěkná předzahrádka. Nic nenasvědčovalo něčemu neobvyklému. A pak to přišlo. V domě byly všude, úplně (!) všude ptačí klece. Na skříních, na kuchyňské lince, na stolech, na zemi. Prostě úplně všude. Většina klecí byla hodně malých, my bychom je s bídou použili jako karanténu pro malou drobotinu, což jsme si zprvu mysleli také, hodně starších chovatelů tyto malé ptáčky stále chová, krásně zpívají, nejsou hluční, nejsou tak nároční na chov. Ale jsou křehcí. Bohužel. Na dně všech těch špinavých klecí ležela mrtvá tělíčka právě takových malých ptáčků. Zebřičky, Chůvičky, Amadinky, Rýžovníci. V dalších pokojích další klece, stejně malé, některé trošku větší, ale už s většími papoušky. Mníšci, alexandrové, neofémy, princesky, senegalci, vše mrtvé. Všude hrobové ticho, které nepřerušíme ani my, nejsme schopny ze sebe vydat ani hlásku. Už nechceme jít dále, nechceme jít do dalšího pokoje. Hlavou se nám honí, proč nás tady slečna zavolala? Proč jsme jely na druhou stranu republiky? Ale také jak takto někdo může žít? Kde ten člověk vařil? Kde jedl, kde odpočíval? Všude byly klece, přepravky, pytle s odpadem z klecí. 

     Z dalšího pokoje se k nám tichem draly nějaké zvuky. Nějaké známé zvuky?! Já slyším mníšky (papoušek šedý, náš oblíbený druh papouška, máme několik ručně dokrmených vlastních mluvících miláčků). Jejich typický hlasový projev nám vedral slzy do očí.. Bylo to opravdu tak. V posledním pokoji se nacházelo několik různě velkých uklízených klecí a v nich - živí papoušci! "To je jediné, co jsem našla živé", pronesla Marie. Mníšci, pár zebřiček, rýžovník, chůvičky, princeska, jeden alexandr malý. Kromě těchto malinkých ptáčků se náš zrak obrátil na větší klec, ve které byla kakaduové!! Krásní růžoví papoušci, jeden bez peří, oškubaný do masa, druhý vypadal vcelku pěkně, oba však s mentální poruchou, se zlozvyky, stereotypně se pohupovali, jeden se zdál být kontaktní, druhý vypadal, že se v kleci umlátí jak se bál. "Ty jsem našla ve sklepě" hlesla Marie. 

     Tatínek Marie zemřel a ona se musela vrátit ze zahraničí vyřídit pozůstalost. Tatínek se celý život věnoval chovu papoušků, ovšem po úmrtí jeho ženy pravděpodobně nabral chov takových obrátek, až se stal nezvladatelný.  Papoušci, které kdysi miloval, se postupně dostali do neúnosného stavu. Krmivo měli to nejlepší, co český trh nabízí, ale zanedbané klece a špinavé prostředí v podstatě zamořily dům. Ptáci se topili v trusu a špíně, a ti menší byli odsouzeni k životu v malých klecích. Větší papoušky mohl pán nechat proletět po pokojích, ale drobotinka se většinou ochočit nenechá, ta se tedy pouštět proletět po pokoji nedá, malí ptáčci tak byli odkázáni na život v mikro klecích.  218 papoušků našlo v klecích svou krutou smrt, 11 papoušků si odvážíme k nám, v naději na lepší život.

Takové podobné situace velmi často vidíme například z chovu psů nebo kočiček, kdy je chovateli líto dalšího a dalšího opuštěného tvorečka, nosí tak domů v dobré víře další a další. S příchodem dalších však vzrůstají nároky na krmení, ubytování a zejména hygienu, to je největší propast. Někdy člověk dělá vše v dobrém úmyslu, nechce si připustit, že danou situaci již nezvládá. Pokud můžete, mějte oči otevřené, někdy si takový člověk neví rady a propadá se hlouběji a hlouběji. 

Tak jako u ostatních zvířat, i u papoušků platí, že kdo se rozhodne pro jejich chov, by měl rozumět nejen jejich potřebám, ale i tomu, co taková péče obnáší. Když se něco zanedbá, může to mít tragické důsledky, jak jsme viděli na vlastní oči. A také si uvědomujeme, jak důležitý je každý krok, který vedeme k záchraně a pomoci těm, kdo nemohou pomoci sami sobě.  

Na péči o Luisu a Leonka se můžete podílet také vy, staňte se jejich andělem:

>> příspěvkem na výstavbu větší voliéry, kterou budeme stavět během jara 2025. Voliéra musí být hodně spíše lezecká, pro jejich omezenou schopnost létat.

>> zakoupením krmiva /kvalitní krmivo pro velké papoušky, s velkým množstvím oříšků/, případně ořechy samotné /pekanové, vlašské lískové - vzhledem k jejich hendikepu prozatím jen loupané, slupky bohužel nezvládnou rozlousknout/

Finančně, můžete použít QR kód, případně azylové účty:

> transparentní účet:  2202685692 / 2010  (Vaše jméno a dar budou veřejně viditelné informace),

> běžný účet:  1125681043 /0800 nebo 2502220774/2010 (Vaše jméno a dar zůstanou pro veřejnost v anonymitě.

>>> Můžete-li, prosíme  STAŇTE SE PRAVIDELNÝM DÁRCEM - nastavením trvalého příkazu na 400,-Kč /půl pytle krmení/ nebo 800,-Kč /celý pytel krmení/ - menší částka rodinného rozpočtu - pro nás významná část našeho provozu. Děkujeme!

Pro firmy je dar odečitatelnou položkou z daní. 

  Děkujeme že nám POMÁHÁTE POMÁHAT!

 Pomozte nám pomáhat dále, pečovat o naše obyvatele azylu, nezávisle na dobrovolnících, automobil je pro nás klíčový, každý malý příspěvek je důležitý, děkujeme: