Záchrana stáda koz z opuštěného družstva
V malé vesnici na okraji hranice s Polskem se začaly šířit zvěsti o stádu koz uvězněném v areálu bývalého zemědělského družstva. Místní tvrdili, že tam kdysi býval prosperující chov, ale s ukončením provozu se na zvířata zapomnělo. Nikdo přesně nevěděl, kolik koz tam zůstalo ani v jakém jsou stavu.
Jednoho deštivého odpoledne nám zazvonil telefon. Na druhém konci byla mladá dobrovolnice Klára která nám situaci popsala. S přítelem Martinem zajistili souhlas s majitelem areálu a domluvili jsme se tedy na odchytu.
Po příjezdu na místo se nám naskytl klasický obrázek opuštěné nemovitosti, kde kdysi bzučely stroje a pach slámy se mísil s vůní čerstvého mléka. Dnes tam byly jen prázdné budovy a ticho, které narušoval zvuk kapek padajících na rezavé plechy.
Hledání koz nebylo až tak složité. U jednoho z polorozpadlých přístřešků uslyšeli slabé mečení. „Tady jsou!“ zvolala Klára. Když vstoupili dovnitř, jejich srdce sevřel pohled na podvyživené kozy a kůzlata. Některé sotva stály na nohou, jejich srst byla matná a žebra vyčnívala pod kůží. V rozích přístřešku se válely zbytky plesnivého sena, a voda v korytech byla špinavá a plná hmyzu. Opodál nacházíme mrtvá čerstvě novorozená kůzlata. Některé kozy měly zranění od ostrých plechů a většina byla značně dehydratovaná. Kůzlata se tísnila u matek, které je i v tomto stavu chránily.
Nabídli jsme jim čerstvou dovezenou vodu. Několik koz se okamžitě vrhlo pít. Bylo zřejmé, že bez rychlé pomoci nepřežijí.
Převoz a ošetření
Vzhledem k stavu zvířat nebylo s odchytem žádný problém jako tomu bylo před pár měsíci v Rychvaldu. Většina koz byla apatická, velmi snadno se s nimi manipulovalo, jen některé byly vyděšené a pokoušely se utéct. Naložili jsme je společně na vozík vystlaný slámou, kůzlata pak jela ve speciálně upraveném koši ve vozíku, u svých matek..
Po příjezdu do svého nového domova - Azylu FaunaPark Blondies nastal klasický kolotoč. Ustájit, napojit, suchá podestýlka, pro matky s kůzlaty hřejivé infralampy, čisté a voňavé seno v krmelcích. S příkrmy u koz se musí opatrně, než se nastartuje dosud hladovící trávicí trakt. Kůzlatům jsme podali startovací vitamínovou bombu se selenem a matkám kozičkám poporodní nápoj Postpartin. Prozatím je necháváme v klidu, aby se cítili u nás jako doma, v teple a bezpečí.
Ráno přijel veterinář. S údivem žasl nad stavem koz a přesto stále žijících. Běžně je takový stav koz beznadějný. Všem kozenkám "jedou žaludky" což je důležité. Vzhledem k jejich vyhublým kostřičkám jsme odebrali vzorky na koprologii a prozatím jen dostaly všechny injekčně antibiotika, ošetřili jsme řezné rány. Jedna kozena dostala pár stehů, rána byla veliká.
Během pár dnů jsme všem ošetřili paznehty, dále ošetřovali rány.
EDIT: 29.6.2024
Nový domov
Po mnoha týdnech intenzivní péče začalo stádo nabírat sílu. Kozy se konečně pásly na louce a kůzlata si hrála v trávě. Náš azyl ale praská ve švech, některým mladším kozenkám jsme našli nový domov v malém zookoutku nedaleko Bruntálu. Starší kozenky zůstaly v útulku jako symbol naděje a vytrvalosti, nechtěli jsme je vystavovat dalšímu stresu ze změny prostředí.
Záchrana stáda se rychle stala známou v celém okolé. Lidé si uvědomili, jak snadné je zapomenout na živé tvory, když zmizí z očí za zavřenou bránu prázdného areálu. Stádo se stalo připomínkou toho, že pomoc přichází i v těch nejtemnějších chvílích – když na ni někdo nezapomene. Proto Vás prosíme mějte oči otevřené a když je třeba, volejte, my přijedeme a pomůžeme zvířatům poskytnout nový domov!